neděle 27. října 2013

Zakletý plyšový medvídek - 4. kapitola




Alkohol jakékoliv zábrany strachu často zničí a my se pak jen můžeme divit,
 co všechno se kolem nás děje.

Už dlouhou dobu jsem divák, který málokdy může ovlivnit to, co se děje kolem něj, jenže ne vždy jsem s tím smířený. Třeba v posledních dnech, když na mě Annie připravovala pasti a snažila se zjistit, zda jsem opravdu jen obyčejný medvěd, jsem bojoval s každou nástrahou, kterou na mě, jak úmyslně tak neúmyslně připravila, ať už to bylo krásně vonící jídlo, připravený provázek v cestě nebo misky plné vody rozmístěné okolo mě – s nimi jsem měl asi největší problém.

Nejvíce mě na tom všem ale bavilo, že si nepřipouštěla možnost, že bych přes den mohl sledovat, co si na mě připravuje - vše mi dělala před čumákem. Takže když jsem se v noci proměnil, vždycky jsem nástrahám unikl. Dalším mým štěstím prozatím bylo, že jí nedošlo, že bych se mohl proměňovat o půlnoci a jen na nějakou dobu.

Nechápal jsem její posedlost a ani jsem netušil, co zapříčilo to, že mě pořád testovala. Její výdrž mě neskutečně udivovala, až jsem někdy skoro uvažoval o tom, že bych jí v noci, když usne, probudil a prozradil jí pravdu. Jenže jsem to neudělal, protože jsem srab.

Moje jediné štěstí bylo, že je ujetá na spánek. Denně chodila spát v deset a stávala v šest. Ta holka je prostě maniak. Zjistil jsem, že má několik set brigád, mega hodně kamarádů a školu. Snaží se jen dodržovat jednu věc a to spánek. Jinak neustále běhá jako fretka. Nevím, jestli tak život probíhá jen u ní, ale pokud takhle vypadá život každého obyčejného dospělého člověka, začínám být rád, že jsem zakletý a můžu si čtyři hodiny denně opravdu dělat, co chci. Teda až na neustálé mučení mého žaludku připravenými večeřemi od Annie a toho, že jsem v tom bytě byl tak trochu uvězněný, jelikož jsem nenašel žádné pánské oblečení. Pro úplnost se svěřím, že jsem se snažil i nacpat do oblečení holek – nějaké ty tepláky a mikina – ale byl jsem neúspěšný. Bez roztrhání oblečení jsem neměl šanci se do čehokoliv nacpat.

Abych byl upřímný, bydlet tady a sledovat, jak dvě holky bojují s životem, jsem si naprosto užíval. Byla to pro mě příjemná změna, která rozšiřovala můj pohled na svět. Krom toho jsem si opravdu vychutnával každý pohled na Annie, i když v poslední době, kromě neustále připravovaných nástrah mě znepokojoval jeden člověk. A to byl jejich kamarád Jeff. U holek byl pečený vařený, a ačkoliv se tvářil jako jejich nejlepší několikaletý kamarád, já jsem z jeho pohledů věděl pravdu – miloval Annie. A miloval ji od začátku. Jenže se asi bál odmítnutí a nikdy jí pravdu nepřiznal. Na to měl její přítomnost moc rád. Ona se mezitím k němu chovala jako ke svému tak trochu gayskému kamarádovi a nebála se mu říct snad cokoliv. Nejednou jsem na něm viděl, jak kulí oči, když mu ukazuje, co si asi vezme na sebe na tu a tu událost.

Ale musím uznat, že chlapec se dost držel. Já na jeho místě bych už po ní dávno skočil a svalil ji na postel. Jeho pozici jsem mu nezáviděl. Ale zpět k tomu, co mě na něm děsilo. Jak jsem zmínil, byla to ta chvíle, kdy jednou po ní skočí, protože už párkrát měl na mále. A pochybuju o tom, že pořádná facka by ho z toho transu probudila. Jedna věc mě na tom opravdu udivovala. A to, že Annie to na něm neviděla. Jak někdy ženy dokážou být slepé k mužům. Jednou si někoho někam zařadí a neočekávají, že by to mohlo být jinak.

Zajímavé na jejich vztahu dokonce bylo i to, že on měl přítelkyni, o které se s Annie bavil, ale ačkoliv byla podle všeho hrozně fajn, občas z jeho hlasu byl slyšet jakýsi sarkasmus. Prokoukl jsem ho. Snažil se mít aspoň něco, když Annie nemohl mít. Snažil se jít dál, jenže dokud Annie takhle vídal a docela často, tak neměl šanci. Podle mě si doslova říkal o průser. Já se jen mohl modlit, aby si to Annie uvědomila dříve, než půjde do tuhého. No a Sammy. To je kapitola sama o sobě. Její vztah s ním mě naprosto udivoval. Ona ho tuplem brala o to více jako ženu, ale do ní nebyl zamilovaný a hleděl spíše na ni jako na sestru. Takže mu bez problému mohla sedat na klín, objímat ho a tak. Nebyl v tom žádný sexuální podtext. Když něco takového udělala Annie, vždycky jsem na něm viděl, jak ho to rozhodilo. Nikdy to ale nepřiznal. Zrovna dnes. Annie se připravovala na nějaký fakultní ples. A měla opravdu krásné tmavě modré šaty. Měl ji doprovázet Jeff, protože s ní je v jednom ročníku, a jak jsem z rozhovorů mezi Sammy a Annie pochopil, jeho přítelkyně je pryč a Annie chtěla uniknout pozvání nějakého kluka, takže poprosila jeho.

Nadšený jsem z toho nebyl, ale byl jsem rád, že nakonec nejde s nějakým klukem, kterého považovala za perverzáka, aspoň tak o něm mluvily se Sammy. I když jsem nevěděl, co si pod tímhle pojmem skutečně představit, znervózňoval mě. Sammy pro změnu jela domů, jelikož už v pátek do školy nemusela a já se těšil, že se natáhnu na gauč, než Annie dorazí domů z plesu. Ano, měl jsem strach, že dorazí dříve, než se stihnu proměnit zpět, ale doufal jsem ve velkou dávku alkoholu a ano, už jsem zkoušel, jestli se vejdu do skříně v jejím pokoji, abych se mohl schovat.

Ale abych se vrátil k dnešní Annie. Vypadala k nakousnutí. Vlasy měla natočené ve velkých vlnách a byla velmi jemně do růžova nalíčená. Nejednou mi proběhlo v hlavě přání, abych ji dnes mohl doprovodit já. Bohužel nic takového se nemohlo stát. Já se uchýlím k televizi a budu čekat, až se mi vrátí domů. Doufejme, že mi ji Jeff vrátí celou a v pořádku. Jestli ne, tak mu při první příležitosti rozbiju tlamu. Uslyšel jsem zvonek a bylo mi jasné, že je to tady. Medvídek bude mít večer pré a zkoukne nějaký ten sportovní match. Ano, přece jen jsem muž a sportu jsem propadl už velmi dávno.

Jakmile se zabouchly dveře, odpočítával jsem vteřiny do proměny. Takže jsem byl rád, když se tak stalo. Zahučel jsem v rychlosti na gauč a začal sledovat různé záznamy. Možná se ptáte, jak to, že v tomto bytě něco takového bylo, ale skutečnost je taková, že Sammy je fotbalová fanynka a tohle byla chvilka, kdy jsem ji měl rád – asi jediná věc, kterou jsme měli společnou.

Sice jsem měl pré, ale musel jsem být neustále ve střehu. Annie se mohla z plesu vrátit kdykoliv. Netrvalo to dlouho a nakonec jsem uslyšel hlasy z chodby, které jsem ihned identifikoval - byli to ti dva a smáli se. V rychlosti jsem se přesunul do skříně a modlil se, aby další dvě hodiny do proměny v medvěda utekly jako voda.

Dveře bouchly, hlasy se blížily a já byl najednou nucen poslouchat scény ze zavřených dveří skříně. Annie vešla do pokoje, hodila si nějaké věci podle všeho na postel a vrátila se do obýváku. Naštěstí nechala otevřené dveře do pokoje, takže jsem mohl poslouchat, co ti dva dělají. Nevím, jestli to byla zrovna výhra.

Slyšel jsem, jak se baví. Otevřeli si flašku vína a prostě pokračovali dál v tom, co dělali doposud – popíjeli alkohol. Občas jsem slyšel nějaké kousky jejich rozhovoru a překvapilo mě, že se baví o spodním prádle. Řešili problémy s krajkami – jak se zařezávají, když nejsou kvalitní, a takové ty pitomosti, které byste od ženy asi v normálním stavu neslyšeli. Všechno mi připadalo v pořádku, dokud v bytě najednou nebylo ticho. V tu chvíli jsem ztuhl a snažil se vnímat každý pohyb, zvuk či cokoliv, co by mi přiblížilo, co se tam děje. Jenže pořád jsem nic neslyšel a měl opravdu špatný pocit. Nevěděl jsem, co mám dělat a ve mně neustále sílila obava, že bych měl vyskočit ze skříně a něco udělat… vlastně ani nevím co. Dýchal jsem a pořád čekal, ale čím déle jsem tam byl, tím víc mi bylo jasné, že přijdu pozdě, kdyby se opravdu něco dělo. Takže jsem nakonec přestal váhat a šel zjistit, co se děje.

Prošel jsem okolo koupelny a tam si vzal ručník, který jsem si omotal kolem boků, aby mě aspoň v tom prvním momentu neviděli pouze v rouše Adamově a plížil se potichu, tak aby bylo možné vycouvat zpět, kdyby všechno bylo v pořádku. Dostal jsem se až ke dveřím a vykoukl zpoza stěny, kde jsem uviděl, co se děje. A měl jsem pravdu, moje tušení se stalo skutečností – líbal ji, držel ji v náručí a opile se snažil o něco, co by normálně neudělal. Něco ve mně se v ten moment hnulo a málem jsem vystartoval, dokud jsem se nezadíval na ni – vracela mu to, nebránila se, a dokonce si ho k sobě přitahovala.

Stál jsem tam jako opařený. Z nějakého blbého důvodu mi to bylo líto. Chtěl jsem, aby mu jednu vrazila a já jí mohl skočit na pomoc. Být tím jejím princem, kterému jednou skončí v náruči a bude mu říkat, jak je odvážný, silný a tak – přeci jen jsem byl namyšlený chlap, ne? Ale pokud se nebránila, nemohl jsem nic takového udělat. Mohl jsem se pouze otočit a jít se schovat zpět do skříně, doufajíc, že své sexuální hrátky budou provádět v obýváku.


4 komentáře:

  1. Pěkný, i když nějak to ve mě vře :-D Nějak doufám, že mu to neuděláš a že si Annie třeba všimne, že medvídek není tam, kde by měl být. Uvidím. Třeba budu zklamaná. Nechci, aby s ním skončila v posteli :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Je dobré, že z toho máš nějaké pocity, ať špatné či dobré. Aspoň se mi sem vrátíš, aby ses dozvěděla, jak to dopadne :-) Díky

    OdpovědětVymazat
  3. Nenene! Chudák pan medvěd.. To mu nemůžeš udělat.. :D těším se na další dil.. ;) M

    OdpovědětVymazat