čtvrtek 21. března 2013

Maškatní...XII



 Věci, které Vás trápí, se musí řešit. Jinak se promění v noční můru.  

 
Ty vole! To si ze mě dělá srandu. Brian měl pravdu, měl jsem nad Madie uvažovat jako nad mužským protivníkem. Ta ženská byla zpropadená mrcha a přesně věděla, jak mě dostat do kouta. Možná kdyby sehnala nějakou hezkou kamarádku, tak bych celou situaci rozdýchal, ale tohle? Vždyť ta židle málem pod ní praskla! A to pokračování!

Jakmile dorazil číšník, objednala si to nejtučnější jídlo na meníčku a jahodový koktejl. Jako fakt? Asi je to už dlouho, co jsem jakoukoliv ženu viděl opravdu jíst, ne oprava, cpát se doslova jídlem. Vždyť minule ani Madie pořádně nejedla, protože jsme si povídali, takže až pozdě mi docvaklo, že si Madie objednala to samé.

„To nemůžeš,“ ohradil jsem se na ni a ta baculka se do mě hned pustila:

„Ale může. Ona se svlékat před kamerou nebude,“ usadila mě a já byl hned v obraze. Brian se Madie svěřil a Madie Amy doslova všechno vyžvanila.

„Ale bude se ukazovat vedle Briana na červeném koberci.“

„Teď bych to být tebou stejně neřešila. Dřív než se na ten koberec dostanu, budu mít velký pupek z těhotenství. Diety na mě můžeš zkoušet, až po porodu,“ projevila se tentokrát Madie, abych neschytal všechno jen od Amy. Ano, začínal jsem trochu šílet.

„Jestli chceš začít odporovat už u tohohle, nikam se nedostaneme,“ ukončila tuhle konverzaci Amy. Měla pravdu, nemůžeme se zabývat podrobnostmi, dokud nebudeme mít vůbec domluveno to nejdůležitější – Madiino tělo v Brianově vlastnictví.

„Začneme základní otázkou. Jak si vy dva představujete svůj vztah?“ Chtěl jsem začít z lehka, ale Brianova odpověď mě málem položila. Občas zapomínám na to, že je to jen natvrdlý herec:

„No, prostě chceme být spolu.“ Musel jsem se uklidnit, protože tohle jsem už věděl. Otázka byla více míněná na Madie, abych zjistil, jak moc naivní nánu mám před sebou.

„Měli bychom se více poznat a strávit hodně času spolu, ale nějak tuším, že to asi nebude možné,“ začala a já si říkal, že aspoň trochu rozumu pobrala. Tušila, že Brian podle ní pořád skákat nemůže. Měla u mě malé plus.

„Nebudu ti lhát. Nejlepší by bylo, kdybys to v práci zabalila a svěřila se mně a Brianovi.“

„Ale za jakou cenu?“ vypustila z úst a já se začínal obrňovat proti té palbě a vrátil jí:

„No, jestli se nemýlím, Brian tě už o ruku požádal, takže to by mohlo stačit jako vyrovnání toho, čeho všeho se vzdáš.“ A Amy vyvalila oči, Madie ji asi o ničem takovém neřekla. Proč? A proč si jednoduše nechtěla vzít Briana? Z čeho měla strach?

„Hm, tak to nebude problém s tím, co jsem asi před hodinou sepsala,“ vložila se do toho Amy a přeložila přede mě nějakou smlouvu:

Brian Odonel (dále pouze jmenovaný), SSN: 311-36-7815, bytem169 Crestview Manor, Indianapolis, IN 46241 a
Madie Smart (dále pouze jmenovaná) , SSN: 372-10-4118, 2836 Don Jackson Lane London, MI 48034
uzavřeli dne ................. tuto

Smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného vztahu


I.


Účastnici této smlouvu plánují uzavřít dne 30. 3. 2013 partnerský vztah. V souvislosti s tím, se účastníci této smlouvy dohodli na zúžení zákonem stanoveného rozsahu jejich budoucího společného jmění partnerů.


II.


Účastníci této smlouvy se dohodli na úpravě svých budoucích majetkových vztahů partnerství tak, že předmětem výlučného vlastnictví každého z nich budou:

Opustí-li jmenovaná zaměstnání, kvůli vyjednávanému vztahu získá následovné:

- Měsíční příjem 3 000$

- Všechny náklady spojené se životem jmenovaného

Rozejdou-li se jmenovaní:

- Všechny děti ve vztahu budou přenechány na výchovu matce s možností předem hlášených návštěv otce

- Za každého potomka ze společného soužití jmenovaná získá 500 000$


III.


Účastníci smlouvy berou na vědomí, že na tuto smlouvu se mohou vůči třetí osobě odvolávat jen tehdy, jestliže je jim tato smlouva známa.

Platnost smlouvy končí pouze v případě, že jmenovaní uzavřou manželský vztah a vytvoří smlouvu novou.

V Londýně dne ...................


podpisy účastníků

Když jsem smlouvu dočetl, málem mi vypadly oči. Ale musel jsem uznat, že každý bod je celkem uvážený. Brianovi a Madie předložila kopii taky.

„Půl milionu dolarů za dítě?“ podivila se Madie.

„Ceníš se na víc?“ zeptala se jí Amy, z čehož jsem usoudil, že ji vidí poprvé a nemá v ní ruce. „Je to spočítané tak, abys ho mohla slušně vychovávat a zaplatit mu vysokou.“

„Připadá mi to moc.“

„Věř mi, je to tak akorát. Všechno jsem se snažila vytvořit na základě úvahy o tom, abys nevypadala jako zlatokopka, ale zase časem si nežila v chudobě.“

„No, já myslím, že je to dobré,“ komentoval to Brian. „Klidně ti dám víc, jestli chceš.“ Byl zaslepený láskou a já po zhodnocení celé smlouvy, zjistil, že Amy opravdu pouze chrání Madie.

„Myslím, že tohle by šlo. Jen bych vyškrtl ty děti a připsal povinnosti Madie při jejich soužití.“ Amy vykulila oči a vyblafla na mě:

„Chceš tam snad napsat, jak často musí mít sex nebo co?“

„Šlo by to?“ odpálil jsem vystřelený míč, ale ona se jen na můj škodolibý výrok ušklíbla. A Madie se překvapivě tvářila klidně. Čekal jsem jinou reakci, ale podle výměny pohledů Amy a Madie bylo jasné, že jsou naprosto synchronizované. Myslí si, že když jsou dvě, že mě porazí. Jenže já jsem opatrný vždycky, když uzavírám jakoukoliv obchodní záležitost a tohle vlastně obchodní záležitost je.

„Bodu s dětmi se nevzdáme. Mám k tomu oprávněný důvod, ale jestli na vyškrtnutí budeš trvat, věř, že já se pak u soudu o alimenty, opravdu vyřádím.“ A já polknul. Mohla by vysoudit daleko víc, proto jsem smlouvu víc nekomentoval a rozhodl se ji v klidu projít.

„Můžu si tu smlouvu vzít a projednat s mým právníkem?“

„Sebastiane, to nemusíš. Vždyť nám nabízejí všechno, co chceme,“ přemlouval mě Brian, kterému zářily oči štěstím, jakmile si přečetl, co na smlouvě je. Bylo mu jedno, kolik je na ní peněz. Líbilo se mu, že ji dostane. Jenže já si chtěl promyslet, jestli mi tam něco nechybí.

„Briane, nech mě si to dva dny projít hlavou. Ničemu to neuškodí.“ Všechno mi to připadalo moc jednoduché a zároveň dost sobecké. Mně zajímaly otázky typu: „Co bude, když se rozejdou? Co když se dítě nakonec nenarodí?“ A jak to vypadalo, byl jsem jediný, kdo se tím hodlal zabývat, takže nakonec já budu muset být tím špatným. „A teď bych chtěl probrat ty negativní otázky smlouvy, které tam nevidím.“ Amy zpozorněla. „Není tam žádný dodatek k situaci, když se dítě nenarodí a Madie Briana, kvůli tomu opustí. Pak po něm přeci nemůžeš chtít, aby jí doživotně platil danou rentu. Krom toho bych tam chtěl ustanovit, jak daleko od Briana se Madie může zhruba odstěhovat, když se rozejdou, aby mohl navštěvovat malé bez cestování na další kontinent. Vůbec nejsou promyšlené negativní otázky,“ upozorňoval jsem je a Amy a Brian se tvářili, jako bych jim ubližoval. „Lidi, neberte to špatně. Já jen že nad tím takhle prostě někdo musí uvažovat.“

„Jde vidět, že nejsi okouzlen jejich šílenou zamilovaností.“ Amy měla pravdu. Měl jsem z ní spíš strach. „Já se to dozvěděla teprve včera a se vším se dost srovnávám,“ prozradila mi a já obdivoval Madie, která vydržela mít takové tajemství pro sebe tak dlouhou dobu. Cítil jsem, že dnes jsme momentálně skončili, protože já musel dát dohromady všechno, co bylo zapotřebí. Proto jsme se pustili do doneseného jídla a zajímavé na tom bylo, že nikdo z nás neměl ani chuť víc řešit. Každý z nás nad ničím dumal. U sebe a Amy jsem to chápal, ale u Briana a Madie ne – jejich problémy jsme řešili my.


Ležela jsem s Brianem v posteli a oba jsme byli dost zamlklí. Potřebovali jsme prolomit ledy a sex napětí ze schůzky prostě neodstranil. Něco ho trápilo a já se přiznala, že mě taky. Z nějakého důvodu mě všechno začínalo štvát. Ačkoliv jsem v práci vždycky s jakýmkoliv vyjednáváním měla dost trpělivosti, tentokrát prostě ne. Děsila mě představa, že se Amy se Sebem budou domlouvat celou věčnost.

„Nad čím přemýšlíš?“ vyrušil mě Brian.

„A nad čím ty?“

„Já se ptal první.“

„Mám strach, že se to všechno potáhne dlouho. Nemám chuť na nic čekat. Do tohohle vztahu jsme oba skočili po hlavě. Nezajímalo nás, co bude, dokud jsme to nezačali řešit. A teď stagnujeme. Nelíbí se mi to. Já chci prostě víc. Chci vědět, že budu s tebou a táák.“

„Chápu tě. Přesně stejně jako tu první noc. Prostě se vybodnout na všechno kolem nás a nezřízeně padat.“ Podívala jsem se mu do očí a dále se uvelebila na jeho rameni. Bylo mi tam příjemně a měla jsem chuť se podat pocitům, touze a vybodnout se na realitu. Měla jsem chuť žít svou pohádku s vysněným princem, kterým byl právě on. Najednou jsem chápala, proč v pohádkách nikdo neřeší, co bude, až budou spolu. Já to taky řešit nechtěla. „Víš, co?“

„Co?“

„Máme ještě jednu variantu.“

„Jakou?“

„Můžeme se pořád tajně vzít. Teď hned se sebrat, ulovit prvního oddávajícího v okolí a prostě do toho všeho spadnout po hlavě.“ A bylo to tu znovu. Zase mi nabídl, že si mě vezme. Neváhal. Jenže tentokrát s tím rozdílem, že já to brala vážně. Najednou jsem si uvědomovala, jak se věci mají a měla jsem dvě varianty – dlouhé vyjednávání nebo šílený pád. A překvapivě jsem chtěla šílený pád.

Trochu jsem se nadzvedla, políbila ho na krk a upřeně jsem se mu zadívala do očí. Musel z nich vyčíst, co chci udělat, protože zatajil dech.

2 komentáře:

  1. Bomba! Je to super povídka a já se sem chodím každý den (i víckrát) podívat, jestli už je další kapitola. Takže jsi mě moc potěšila a snad brzy potěšíš zas. ;D Judys

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Judys, děkuju. Aleteď si budeš muset chvíli počkat. Akorát odjíždím na týden na hory a nebudu na internetu. Minimálně příští víkend něco přibude (asi v sobotu). Měj se hezky.

      Vymazat