Maškarní...VI

Když se hormony zbláznily.

„Bojím se, že když poznáš, jaký žiju život, utečeš.“

Podívala jsem se na něj s naprosto vážným pohledem a přemýšlela nad tím, jestli si ze mě dělá srandu. Ale podle toho, jak mě starostlivě sledoval, pochopila jsem, že to myslí vážně. Tak kde byl zatraceně háček?

„Toho bych se spíš měla bát já.“ Moje odpověď ho asi zmátla, protože se zeptal:

„Proč?“ Čímž mě překvapil. Měl na očích růžové brýle a viděl mě jako dokonalou ženu? Musela jsem sama sobě přiznat, že já ho tak vidím. Nikdy mu to nesmím prozradit.

„Ty se ptáš proč?“ odpověděla jsem mu překvapeně. Tvářil se nechápavě. „Tak se na mě podívej. Jsem obyčejná holka, která není hubená, a umím se chovat dost nevhodně. Fakt mi nejde chůze na podpatcích,“ vyčetla jsem seznam mých nedokonalostí života, a on se na mě jen hloupě uculoval.

„Ještě něco?“ A já začínala být zoufalá, tak jsem se rozhodla pro to nejotřesnější.

„Jo,“ zaváhala jsem a sklopila oči dolů. „Jsem tvoje fanynka. Znám slovo od slova každou tvou písničku a s kamarádkami po večerech pořádáme filmové noci, kde pozoruje tvůj zadek,“ vyklopila jsem to, co mě tížilo nejvíce. A on propukl v záchvatu smíchu. Když už se uklidnil a snažil se zhluboka dýchat, aby nedostal další záchvat smíchu, a tím mě ušetřil další ostudy, konečně promluvil:

„Promiň,“ snažil se uklidnit a já se taky začala smát:

„Ne, já to chápu. Taky bych se tak smála, kdyby mi to někdo řekl.“

„Zlato, to je to nejkrásnější vyznání, které mi kdy kdo řekl.“

„Ale já to myslela vážně. Fakt žeru tvůj zadek a naživo trojnásob.“ Mým slovům se přehloupě usmíval.

„Můj zadek obdivuje několik miliónů lidí. To přežiju. Jen abys ty přežila, že mi na něj bude ještě koukat několik tisíc lidí se stejným zájmem jako ty.“ Upss, tak na tohle narážel, když směřoval tímhle proudem konverzaci. Najednou se mi vybavilo, jak psal, že si nedojde ani na záchod, když na to nemá lidi.

„Ach,“ docvaklo mi před ním. „Nemůžeš si na veřejnosti ani uprdnout.“ A zase jsem ho poslala k zemi dalším záchvatem smíchu.

„Ne, já se s tebou neušukám k smrti, ale umřu v záchvatu smíchu.“ To jsem se zase musela zardít já.

„Když já bych raději to ušukání,“ svěřila jsem se. Uviděla jsem, že moje slova ho naprosto odrovnala, ale zase se rozhodl otočit téma.

„Upozornil jsem tě, do čeho jdeš a teď můžu doufat, že mi neutečeš.“

„Kotě, to mi za ten zadek stojí.“

„Puberťačko.“ A s tím mě políbil.

…

„Takže jdeš do práce.“

„A ty máš za dvě hodiny casting.“

„Znáš to.“ Prohrábl si vlasy a vystrčil na mě zadek.

„Tak teď budu uvažovat o tom, jestli nejsi gay.“ Vyvalil oči. „To víš, když ho úmyslně vystrkuješ, je to dost zženštilé gesto.“

Zarazil se.

„Jako fakt?“

„Jo.“

„Zatraceně,“ zaklel a zblednul. Musela jsem ho uklidnit.

„Zlato, tvůj zadek je k sežrání. Oni tě platí za to, abys ho vystrkoval.“

„Teď si mě urazila. Já myslel, že moje písničky jsou aspoň trochu dobré.“

„Ale tvůj zadek ve filmech vede.“ Přiblížil se ke mně a naklonil se pro polibek.

„V šest tě vyzvedne můj agent a zaveze tě na natáčení, kde si mě vyzvedneš, a já tě pak unesu k sobě.“ Jenže mně se ten jeho plán moc nelíbil. Toužila jsem po teple domova, když bylo tak blízko. Chtěla jsem svůj kartářek, tepláky a vytahané tričko. Krom toho jsem mu chtěla ukázat pravdu. Kdo jsem, jaká jsem, a jak žiju. Aby mě mohl lépe poznat.

„Víš, já bych byla radši, kdybychom večer byli u mě. Počkám v klidu ve svém, připravím ti večeři a políbím tě na přivítanou.“

„Umíš vařit?“ zeptal se překvapeně.

„Čemu se divíš?“

„Žádná moje přítelkyně doposud neuměla vařit a cpaly se jen saláty.“

„Odmítám se cpát saláty a nevzdám se bifteku. Smiř se s tím. Budeš mě muset mít baculatou.“

„Víš, v několika posledních letech jsem přišel na to, že je víc vzrušující, když je co zmáčknout.“ A na zadku mi přistála jeho ruka, která mi stiskla zadek. Potom se otřel o moje ucho a řekl:

„Víš, já ten tvůj zadek taky žeru.“ Potom si šel obléci košili a já se cpala do šatů, protože jsme oba cítili, že když se neoblečeme teď, už se dneska nikam nedostaneme. „Ale když mi chceš uvařit. Nejsem proti. V sedm u tebe? Napíšeš mi adresu, kam mě pak mají odvézt?“

Vzala jsem papír, který se válel, na stole a vytáhla z kabelky propisku. Napsala jsem adresu a papír umístila složený do Brianovy kapsy u zadku. Provokativně jsem ho zmáčkla stejně, jako on to udělal mně:

„Teď zadek moc nevystrkuj, abys ho neztratil.“

„Ano, má paní,“ odpověděl mi a já od něj ulovila další polibek, potom mě vzal za ruku a vyšli jsme z ložnice.

„Už jsem si myslel, že vás budu muset jít vzbudit,“ řekl nám při příchodu nějaký muž v obýváku.

„Sebastiane, už tu jsi.“

„To víš, nemohl jsem odolat té myšlence, že jste dopadli stejně jako tenkrát a nepoznat ženu, která tě tolik okouzlila.“ Potom se otočil na mě a představil se:

„Ahoj, já jsem Sebastian, Brianův agent." Oba dva jsme se podrobně prohlíželi a já v něm viděla obyčejného vychcaného manažera, který jde za svým, a když jeho zdroj peněz selhává, nekompromisně ho utne. Jo, tak tenhle chlap se mi ale vůbec nelíbil. Byl to přesně ten typ muže, na které jsem posílala svého kolegu v práci, jež je vždycky přechcal.

„Madie.“

„Hm, rád tě poznávám šílená Madie.“ Jeho odpověď mě pobavila.

„Sebastiane, s radostí ti trochu víc zavařím život.“

„Ani o tom ještě nevíš, ale život si mi už zavařila.“ Skoro jsem začala uvažovat nad tím, že jsem ho špatně odhadla, ale jeho falešný úsměv ho usvědčil. Byl jen na lepší úrovni, než jsem se setkávala s někým takovým normálně. A to mě hodně znepokojovalo.

Podívala jsem se při komunikaci se Sebastianem na Briana a viděla, jak je nervózní. Čeho se bál? Že mě Sebastian okouzlí? Anebo že ho budu nenávidět? Upřeně jsem se na něj zahleděla a čekala vysvětlení. Zaklepal hlavou a dal mi tím najevo, že si to povíme později. Doufejme, že večer se dostaneme aspoň k nějaké konverzaci.

„Omlouvám se, že tě tak pozoruji, ale jsem naprosto překvapený.“

„Čekal si něco jiného? Modelku s velkými prsy?“ vypálila jsem hned na něj.

„Asi tak. Já jen na co mám připravit veřejnost.“

„Připravit veřejnost?"

„Ovšem, pokud chcete spolu zůstat, budu se snažit na tom vydělat, co nejvíce peněz.“ A já celá ztuhla a v ten moment zasáhl Brian:

„Ještě jsme se nerozhodli, jak se zachováme dál. Takže nic nepřipravuj a vůbec nic neposílej do tisku. Je ti to jasné?“ spustil na něj. Viděla jsem na Sebastianovi, jak se jeho výraz měnil v udivený. Asi podobnou reakci nečekal.

„Vyložil si karty na stůl a ona ti neskočila do náruče?“ Nakonec Sebastian mlčel a byl dost rozladěný. O co tady šlo? Proč jsem měla hned Brianovi kývnout? Na tohle se budu muset zeptat později.

„Tak jak to, že jste dnes spolu spali?“ A na to jsme mu odpověděli dvojhlasně:

„Nemohli jsme si pomoct.