pondělí 4. února 2013

Maškarní...IV.

Cink!
Pokračování povídky Maškarní...(Krásná neznámá, Tajemná neznámá - předěláno na povídku na pokračování)

Nevěřila jsem, že jsem udělala, co jsem udělala. Zazmatkovala jsem. Ale všechno co jsem napsala, byla pravda. Mezitím co jsem si s ním psala, mě něco osvítilo a napadla mě příčina, proč jsem v poslední době tolik náladová. Někde v dolním šuplíku jsem vyhrabala těhotenský test a snažila se s ním dělat na záchodě psí kusy. Připadalo mi šílené, že bych byla těhotná! Člověk si jednou za rok užije, použije kondom a je v tom? Jenže po několika minutách byl výsledek jasný a já z krabičky tahala druhý těhotenský test. Najednou jsem chápala, proč je prodávají po dvou. Potřebovala jsem si zjištění ověřit. A za několik minut, jsem měla svůj stav potvrzený dvakrát.

Celá zhroucená jsem se posadila před notebook a na mail odpověděla naprosto přímo. Na druhé straně asi bude mít stejný šok jako já tady.

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com
Předmět: To já?!
Datum: 2.11.2012 20:20  

Seš si tím jistá? Je to moje?


„Pitomec!“ zazněl můj hlas do ticha místnosti. Co si jako myslí? Že spím s každým na potkání? Když jsem se nakonec nad tím vším zamyslela, nedivila jsem se mu. Ani jsem nevěděla, kdo to je, když jsem se tenkrát rozhodla. Chovala jsem se nezodpovědně. Jenže já jsem si nemohla pomoci. Uhranul mě pohledem.

Komu: Brian@Odonel.com
Předmět: Kdyby nebylo tvoje, tak ti to nepíšu, ne?
Datum: 2.11.2012 20:22

Ano.

Více jsem přeci dodávat nemusela.

Musel být úplně na větvi, protože mi ihned přišla odpověď:

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com
Předmět: Nejsem hloupý, jen v šoku!
Datum: 2.11.2012 20:24  

Co si někam jít na to sednout? 

Jeho reakce mě pobavila. Chápala jsem ho, nechtěl řešit věci mailem, ale byl tu malý háček.

Komu: Brian@Odonel.com
Předmět: Máš tryskáč?
Datum: 2.11.2012 20:26

Máto jeden háček. Jsem na jiném kontinentě.

Chvíli mu trvalo, než mi odpověděl. Ale o to víc jsem byla překvapená.

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com
Předmět: O kousek blíž!
Datum: 2.11.2012 20:28  

Jestli si v Evropě, poletím tam za dva týdny na nějakou dobu. Kde přesně se nacházíš? Chtěl bych uzpůsobit program, abychom se viděli. Teda pokud chceš. Rád bych všechno raději vyřídil osobně.

Jen co jsem email dočetla, měla jsem srdce až v kalhotách. Chtěl se sejít. Bylo to naprosto šílené, ale zjištění několika posledních hodin tomu nasvědčovala. Sama jsem byla zvědavá, jak bude chtít vyřešit naši situaci. Jestli mě bude přemlouvat k potratu či navrhne nějaké jiné řešení.



A bylo to tu – Den D. Dnes jsme se měli sejít. Brian přiletěl dopoledne do Londýna a při první příležitosti jsme měli spolu povečeřet. Hned první den jeho pobytu. Měl tu být celých čtrnáct dní a on mě chtěl vidět hned při první příležitosti. Byl nedočkaví a já byla zatraceně nervózní.

Nejprve jsem se uklidňovala, že si prostě promluvíme, a že mám přijít normálně oblečená jako, když jdu ven s kamarádkami. Ale čím více se ona hodina blížila, zmatkovala jsem. Nakonec jsem udělala stejnou očistu jako bych šla na rande. Přece jen jsem usoudila, že mě viděl v masce a načančanou. Takže jsem ho chtěla oslnit. Vždyť to je Brian Odonel! Můj idol, muž, kterého jsem sledovala v každém filmu, a z paměti znala všechny jeho písně. A byl to všechno průser, protože jsem své fanouškovské pudy musela zadusit. Nechtěla jsem, aby utekl hned po první větě. Musela jsem se velmi ovládat a nekoukat na něj jako na boha. Byla jsem sakra ve velkém průseru.Vůbec jsem si nebyla jistá s tím, že to zvládnu.

Vzala jsem si několik věcí a do kabelky vložila fotku z ultrazvuku, abych měla nějaký hmatatelný důkaz. Sice jsem na té fotce nebyla prcka schopná najít, ale chtěla jsem mu ji i přesto ukázat, aby viděl, že jsem si pro jistotu došla k doktorovi.

Postavila jsem se před zrcadlo a musela zkonstatovat, že jsem nevypadala špatně. Nakonec jsem si sama se sebou dala celkem velkou práci. Chtěla jsem ho okouzlit, abych nebyla jenom tou, která se s ním spala, a teď s ní mluví jen proto, že je s ním těhotná. Musela jsem vypadat sebevědomě.

Vyšla jsem vstříc večeru. Před domem stál mnou objednaný taxík, který mě měl odvézt do hotelu, kde bydlel Brian. Chtěl mít pro nás dva soukromí, proto navrhl večeři u něho v apartmánu. Taxikáři jsem nahlásila adresu:

„Hotel The Lanesborough, Hyde Park Corner, prosím.“ Adresu jsem vyslovila poměrně nejistě, protože jsem nikdy nebyla v tak luxusním hotelu. Ale co jsem mohla čekat? Brian nebude přeci bydlet v nějakém tří-hvězdičkovém hotelu jako všichni ostatní. Z jeho životního stylu jsem měla respekt. Já pocházela z obyčejné londýnské rodiny a díky mé píli jsem dosáhla toho, že jsem získala stipendium na Oxford a udělala si titul. Teď ze mě byla manažerka ve společnosti na vývoj aplikací do telefonu. Dělala jsem na marketingovém oddělení a hlídala rozvoj firmy. Sice jsem vydělávala slušné peníze, ale na takový hotel bych neměla, teda spíš by mi bylo líto utracených peněz.

Taxík zastavil před vchodem do hotelu a já po zaplacení vystoupila. A bylo to tu. Najednou jsem stála před budovou, kde se měl určit další můj osud. Došla jsem na recepci a paní za pultem na mě pohlédla.

„Dobrý den, jsem Teyla Emmagan a jdu za plukovníkem Johnem Sheppardem. Měla bych mít u něho na apartmánu schůzku,“ vysvětlila jsem jí a doufala, že zrovna ona nesledovala Stargate Atlantis. Asi by jí totiž z toho šla hlava kolem. Jelikož jsem chtěla být pro Briane stále slečna Neznámá, musela jsem s touhle šaškárnou souhlasit. Mohla jsem být ráda, že se nerozhodl třeba pro Flinstouny. Co bych jí pak tady říkala? Dobrý den, jsem Flinstounová a jdu za panem Flinstounem?

„Slečno Emmagan, pan Sheppard stále nedorazil, ale podle jeho pokynů, které zde nechal, vás máme odvést do apartmánu.“ Potom na někoho za mnou ukázala a ke mně se přihnal mladík v padnoucí uniformě poslíčka.

„Georgi, odveď, prosím, slečnu Emmagan do prezidentského apartmá,“ zadala mu a on mi rukou pokynul, abych ho následovala. Při jejích slovech o prezidentském apartmá se mi několikrát zhoupnul žaludek. Ježiš, kam jsem se to hnala?!

Ale George jsem potichu následovala. Odvedl mě do výtahu, kde vyťukal jakýsi kód místo zmáčknutí knoflíku patra a výtah se rozjel. Celou dobu, co jsem jela tím výtahem, v hlavě mi probíhalo spoustu scén z filmů. Svým způsobem jsem si připadala jako Julia Roberts v Pretty Women. Až na to, že jsem nebyla šlapka, ale obyčejná žena. Podle mě jsem sem prostě nepatřila. Nebyla jsem jednou z těch sexy vyhublých modelek, které dostávají za své polonahé fotky majlant. No, já na rozdíl od nich, jsem si v klidu mohla dát biftek.

Jakmile se otevřely dveře výtahu, ztuhla jsem. Přede mnou se objevila velikánská místnost, kde byl minibar a spoustu různého luxusního vybavení, které mělo asi Brianovi zkrátit volný čas. Ztěžka jsem se nadechla a snažila se chovat jako profesionálka, která něco podobného viděla už nesčetněkrát.

„Prosím,“ zaznělo z úst George a mně najednou napadlo, jestli bude ode mě chtít nějaký ten peníz, jenže dřív než jsem stihla zareagovat, byl fuč. Dobře, tak asi peníze za odvedení lidí do apartmánu se nedávají. Ale copak já tohle můžu tušit? Žádnou takovou etiketu jsem nikdy nestudovala.

Apartmá vypadalo úplně prázdné, a tak jsem se rozhodla, že prozkoumám minibar, kde jsem měla v plánu najít aspoň pomerančový džus. Jediné nealkoholické pitivo, které mě vcelku uspokojovalo. Těhotenství byla záležitost, na kterou jsem nebyla připravená. Byla jsem zvyklá pít, jíst co se mi zlíbí a na nic nebrat ohled. A nyní jsem studovala těžce každý nápojový lístek a hledala jakoukoliv připustitelnou variantu. A to jsem ještě netrpěla žádnými ranními nevolnostmi. Představa, že nakonec budu koukat ještě na složení všeho, s čím přijdu do styku, aby mi nebylo špatně, mě děsila.

Od té doby co jsem těhotná, hledám uspokojení v džusech. A měla jsem štěstí. Objevila jsem džbánek s čerstvým džusem a nalila si do sklenice. Nakonec jsme se posadila za bar zády k výtahu a čekala. Přehodila jsem si nohu přes nohu jako správná dáma a čekala, dokud se neozvalo tiché cink.

1 komentář: