Cesty osudu jsou nevyzpytatelné! - 19. kapitola

Ženy na vyšších pozicích bývají v menšině v jakékoliv společnosti a hlavně tam, kde svaly nejsou jenom na okrasu.

19. kapitola

Její překvapený výraz mě velmi pobavil. Nečekala, že se ji někdo pokusí napadnout. To ona často bývala tou, která lidi napadala a okrádala.

"Tak už mě zabij, když ti to udělá dobře," procedila zhnuseně mezi zuby, očekávající své poslední chvíle. V jejích očích jsem viděla bojovnost a zrzavé vlasy s očima žhnuly jako oheň.

"Nechci tě zabít. Chci tě najmout." Její oči se rozšířily poznáním a trochu se uvolnila.

"A proč mě zatraceně držíš u zdi s dýkou pod krkem?"

"Protože jsem tě potřebovala zastavit, abys nešla okrást toho mága. Zraněná bys mi byla k ničemu." Potom jsem ji pustila a ona letěla k zemi. Dýku jsem urychleně uklidila a podívala se na ni. Postavila se vůči mně ostražitě a čekala. Neznala mě a netušila, co doopravdy ode mě může čekat.

Abych ji ujistila, že peníze mám, hodila jsem jí zlaťák.

Prohlédla si ho a otestovala, jestli je pravý. Když zjistila, že je, usmála se na mě.

"Co to bude má paní?" oslovila mě a já pochopila, že ji mám na háku. Jen jsem zvědavá, jak bude reagovat, až jí sdělím, co budu po ni chtít.


"Mám na tebe takový zvláštní úkol,“ začala jsem a ona čekala. „Chci, aby ses převlékla za někoho mocného, kdo využívá magii.“

„Tohle po mně nemůžeš chtít. Hned poznají, že magii nevlastním.“

„Ale já ano.“

„Jenže oni budou kontrolovat mě.“

„Já vím a mám pro tebe připravenou lež, která tě ochrání.“

„Proč tam vlastně nenaklušeš sama?“

„Nechci, aby mě poznali a víc se neptej.“

„Kolik za to dostanu?“

„Celý pytlík zlata.“ Ukázala jsem jí jeden z mála, který jsem měla sebou a její výraz automaticky ožil radostí.

„Beru.“ Musela jsem zhodnotit, že moc nepřemýšlela nad tím, co ji čeká, a tudíž že nejchytřejší nebude. Ale mně to stačilo. Potřebovala jsem, aby mě poslouchala, nic víc.

„Dobře. Můžeme jít sehnat nějaké slušné šaty a udělat z tebe dámu,“ rozhodla jsem. „Pojď za mnou.“ A ona neváhala. Odvedla mě k švadleně, která měla k dispozici ten správný šat, a potom už bylo všechno jednoduché.

…

„Jseš si jistá, že nám to projde?“ Neustále se ujišťovala a já téměř litovala, že jsem za poslední hodinu zvolnila ze svého postavení a povolila jí, aby se ke mně chovala jako k sobě rovné.

„Astrid, jsem si naprosto jistá.“ Za těch několik pár hodin, co jsme se z ní snažily udělat mocnou ženu, jsme se stihly docela seznámit. Neřekla jsem jí přesně, kdo jsem, ale pochopila, že mám svůj důvod k tomu vystupovat tímto způsobem a já o ní zjistila, že se jmenuje Astrid, a že je z chudé rodiny, která sloužila nějakému pánovi, kterého časem divoši svrhli, protože magii k dispozici neměl. Mířili jsme si to k hlavní síni království, kde testovali jednotlivě nově příchozí do města, aby měli o všech přehled. Jen některé chudé jedince, třeba jako Astrid vynechávali. Šli na řadu, až když už obyčejný lid byl zkontrolovaný. Vyhodnotila jsem, že ne vždy mají systém hledání nadaných lidí správně vyřešen. A mně se to velmi hodilo.

Konečně se na nás dostalo a k Astrid přišel nějaký kouzelník. Nezeptal se jí ani na jméno a začal dělat svoji práci.

„Nic,“ zkonstatoval.

„Zkuste to znova,“ přikázala mu.

„Nikdy jsem se nemýlil,“ oponoval jí.

„A jak tedy vysvětlíte toto?“ Nacvičeně se soustředila na jedno místo a skříň se vznesla do vzduchu. Byla velmi dobrá herečka a lhát lidem do očí uměla dobře. Mág ji pro jistotu zkontroloval znova, ale nic nenašel.

„No, musí to mít jediné řešení a to, že vaše moc pochází odjinud. Stejně jako u našich pánů. Budou mít radost, že se našel někdo jako vy.“ A Astrid se správně nafoukaně ušklíbla. Byla lepší než bych čekala. Naprosto přirozená.

„Tohle je vaše služebná?“ zeptal se.

„Ano.“

„Musím ji také prohlédnout.“

„Poslužte si,“ povolila mu a mág ke mně přistoupil. Otestoval mne a nic nenašel. Přesně jak jsem předpokládala.

„Vaše služka vládne stejnou mocí jako vy?“ zjišťoval.

„Ne, nevládne magií.“

„Takže ji můžeme poslat pryč.“ Reakce Astrid mě překvapila. Byla naprosto chladná a ani nemrkla. Čekala jeho rozhodnutí.

„Ne, je to moje služebná. Věřím ji. Pokud chcete, abych tu zůstala, ona bude se mnou.“ Mág si ji prohlížel, zda to myslí vážně. „Pochopte to. Chci mít u sebe jen někoho svého. Je pro mě jako rodina.“

„Dobře. Jak žádáte, má paní. Byl bych rád, kdybyste se připojila k hostině. Budete představena našim pánům a uvedena ke svému postavení.“ Dle předpokladu ji umístili hierarchicky ve společnosti velmi vysoko, a proto měla moc si říci o cokoliv. Byla jsem pyšná na to, že jsem byla naprosto schopná odhadnout, jak se bude taková společnost chovat.

Odvedli nás asi do hlavní místnosti a mě vůbec nepřekvapilo, že se v ní našel hodovní stůl, kde se k obyčejným lidem chovali jako ke zvířatům. Jejich zvířecí chování jsem raději pominula. Dovedli nás do čela místnosti a někteří z nich si nás prohlíželi naprosto neuvěřitelně. Asi mezi nimi nebyla žena s takovou mocí a podle jejich pohledů byli plni očekávání. Náš průvodce nás zastavil na druhé straně místnosti, kde se před námi rozléhala plocha. Najednou se jeden muž od stolu zvednul a všichni zmlkli. Byl velký, tmavší a měl dlouhé hnědé dredy, které měl stažené v culíku. Byl namakaný a já viděla, že Astrid zaváhala.

„Jeho svaly nemají nic společného s magií,“ uklidňovala jsem ji. Sice mi důvěřovala, ale stejně byla nervózní a já chápala proč. Jeho stavba těla a výška by znervózňovala každou ženu, která by mu měla jakkoli sloužit či posloužit.

„Dnes budu testovat já,“ rozlehl se jeho hlas po místnosti a bez jakéhokoliv představení se postavil na druhou stranu místnosti. Viděla jsem v jeho očích divokost a touhu. Mohla jsem si jen domyslet, co s námi provede, když nevyhrajeme. Bojem asi zkoušeli každého lepšího mága, a podle toho, jak všichni ztichli, jsem usoudila, že on bude ten nejsilnější.

Astrid měla být jeho trofej, kdyby nebyla dost silná. No, raději jsem ani nepřemýšlela nad tím, co by se stalo se mnou, kdybychom nevyhráli. Bylo to asi poprvé, co jsem byla opravdu z nějakého boje nervózní. Protože tentokrát jsem tušila, že jeho znalosti jsou nabrané zkušeností, z tohoto důvodu pro mě nepředvídatelné. V dalších vteřinách se mělo rozhodnout o dalším našem osudu.

Během dalších několik vteřin boj začal.